yalovaescortbayanlari.net tekirdagescortbayani.xyz tokatbayanescortlarim.xyz yozgatbayanescortlar.net rizeescortbayan.org kutahyaescortbayanlarim.xyz edirnedekiescortlar.com corluescortbayanlar.com canakkaleescortlari.org corumbayanescortlar.com escortcorum.net ardahan.escortlari.xn--6frz82g karabuk.escortlari.xn--6frz82g kars.escortlari.xn--6frz82g kirklareli.escortlari.xn--6frz82g kirsehirescortbayanlarim.xyz ordubayanescortlar.net sivasbayanescort.org zonguldakbayanescort.org

dačice info

křesťansko-demokratický server

hlavní nabídka:

reklama:

komentáře k článku:

Krátká úvaha o egu

Autor: Lenka Balíková   Název příspěvku: Co je to ego?

Děkuju za zajímavý podnět k vlastní úvaze na téma: má identita, mé já. Co je to za věc ta vlastní identita a lze ji vůbec ztotožnit s tím, čemu se říká ego? Ve filozofickém slovníku stojí, že identita je pouhý (triviální) fakt, že osoba XY je skutečně osobou XY. Je to tedy vztah, který můžem a musíme mít každý pouze k sobě a k nikomu jinému.

Takovou identitu prostě máme, ať už si ji uvědomujeme či ne. Prožívat ji jako střed čehokoliv, střed světa, či střed Dačického náměstí, je iluze nebo metafora. Ona identita není totiž nic víc než abstraktní vztah a = a, který samozřejmě nekončí nikdy, ani naší smrtí ani zánikem těla. Václav Havel neztrátil tuto identitu sám se sebou tím, že jeho život skončil. Jeho identita se sebou samým je dána, ať už si on sám prožívá či ne, nebo ať už si to někdo jiný uvědomuje nebo ne. Václav Havel je identický s osobou, která měla takové a takové politické úspěchy a neúspěchy a žila od roku 1936 až do roku 2011. Víc o tom nelze říct. Především si uvědomte, že identita nejenom nevyžaduje ale navíc znemožňuje posmrtnou existenci. Z výše uvedeného plyne, doufám, jasně, že identita nemůže být totéž, čemu říkáte ego. Co je to tedy to ego? Pod pojmem ego navrhuji chápat charakteristický způsob sebeprožívání. Nějaký sebemodel. Sebemodel můžu mít falešný. Můžu si například myslet, že jsem Panna orleánská nebo
Dagmar Veškrnová.

Jedno si ale předem ujasněme: nikdo nemůže prožívat sám sebe (prožívat své duševní stavy včetně duševních omylů, sebeklamů) zástupně z pozice někoho jiného byť i vyššího. Veškeré řeči o nějakém bytostném já, které jakoby tahalo nitky mého vlastního já, jsou šarlatánským blábolem nebo vyhýbání se zodpovědnosti za vlastní život. Dost dobře si však umím představit, že možná samotné „ego“, tento hýčkaný sebemodel, je funkční fikcí, kterou si každý v průběhu svého duševního zrání vytvořil, aby vůbec mohl existovat. Pouze ve vyjímečných okamžicích (třeba pod působením drog) se nám povede tento sebemodel překročit a intuitivně zahlédnout hlubší pravdu: že jsme pohybem nějakého substrátu (Ducha? Hmoty? Prány?), že jsme efektem psychických mechanismů, které vznikají, probíhají a zanikají bez našeho přičinění. Na okamžik jsme odložili tak svůj sebemodel, a pohybujem se prostorem jakoby bez osobnostní masky, jsme jen jakýmsi neosobním procesem, samopohybem. O takovýchto okamžicích však nedokážu nic říct, protože jsem k nim nikdy nedospěla vlastní zkušeností. Jenom o nich uvažuju na sucho. Domníváte-li se však, vážený mysliteli, že pod názvem „ego“ máme rozumět „nenasytnost, sobeckost, bezohlednost“, pak s vámi naprosto souhlasím a není třeba diskutovat dál. Proč však nenazýváte věci pravým jménem a používáte tento nesrozumitelný žargon? Nenasytnost, sobeckost, bezohlednost jsou charakterové vady, kterých je možno a taky nutno se zbavovat. Přitom se ovšem nezbavuju vlastního já, nýbrž právě úsilím vlastního „já“ docházím k tomu, že k úspěchu života nestačí sobectví. Poznávám, že mé „já“ se plně rozvine pouze v poměru k „ty“ a v přesahu do „my“. Je možné si představit, že k této relativizaci vlastního já, by mohly pomoct právě ty zmíněné okamžiky samopohybu. Ještě jednou děkuju za dialog.

Zapsáno: 02.02.2012 v 14.06

Autor: Roman Indra   Název příspěvku: Odpověď na reakci k úvaze o egu

Moc děkuji za příspěvek, bohužel zde není prostor pro obšírné vysvětlení, takže se budu nyní vyjadřovat pouze k určitým větám.

Ad: „Veškeré řeči o nějakém bytostném já, které jakoby tahalo nitky mého vlastního já, jsou šarlatánským blábolem...“

V tomto těle je však ještě jiný, transcendentální poživatel – je jím Pán, svrchovaný vlastník, který dohlíží a dává svolení a který má jméno Nadduše (Parama-átmá) (Bg 13.23)

Individuální duše (átmá) zažívá činnosti jen svého pole působnosti (těla). Parama-átmá pak působí jako svědek, dohližitel, schvalovatel i poživatel. Parama-átmá je druhý ze tří aspektů Nejvyššího, prvním je Brahman a třetím Bhagaván.

Vyjádření Jungova modelu duše, ke kterému vlastně směřovala reakce, pojednává o něčem jiném. Do šarlatánského blábolu má však daleko. Jungovi byla shůry poskytnuta výsostná inteligence, kterou můžeme vnímat z jeho Souborného díla. Jeho model duše představuje kruh se třemi vrstvami. Ve středu leží bytostné Já (lze jej připodobnit k átmá). Ve vnitřním kruhu se nachází kolektivní nevědomí, složené z archetypů (viz II. díl Sd).Ve druhém kruhu je znázorněno osobní nevědomí, tvořeného komplexy. Vnější kruh představuje vědomí s jeho ohniskovým já (možné ego). Bytostné Já (selbst) a já (ich) je úsečkou spojeno. Ad: „Pouze ve vyjímečných okamžicích (třeba pod působením drog) se nám povede tento sebemodel překročit a intuitivně zahlédnout hlubší pravdu...“

Těžko se to dá slovy popsat, tohoto stavu lze dosáhnout i bez drog a dlouhodobě. Má duše byla intenzivně iluminována více než půl roku. Existence, vědomí, radost a blaženost. Nic nepotřebujete, vše máte. Ani netoužíte po restituované Lucerně :-)

Zapsáno: 17.02.2012 v 14.53

Pro zápis Vašeho komentáře je potřeba vyplnit všechna pole

Tento kód vepište do příslušného pole: Kontrolní kód

Budeme rádi, zaznamenáte-li nám zde svůj názor. Vaše připomínky, rady i kritika pro nás mohou být velmi cenné.
Vyhrazujeme si však právo příspěvek zrušit, bude-li vulgární či hrubě urážlivý...

Provozovatel a autoři souhlasí se zveřejněním textů třetími osobami za podmínky, že bude jako zdroj uveden server www.dacice.info
Server provozuje Lidové sdružení Dačice
Webmaster: C@mus