yalovaescortbayanlari.net tekirdagescortbayani.xyz tokatbayanescortlarim.xyz yozgatbayanescortlar.net rizeescortbayan.org kutahyaescortbayanlarim.xyz edirnedekiescortlar.com corluescortbayanlar.com canakkaleescortlari.org corumbayanescortlar.com escortcorum.net ardahan.escortlari.xn--6frz82g karabuk.escortlari.xn--6frz82g kars.escortlari.xn--6frz82g kirklareli.escortlari.xn--6frz82g kirsehirescortbayanlarim.xyz ordubayanescortlar.net sivasbayanescort.org zonguldakbayanescort.org

dačice info

křesťansko-demokratický server

hlavní nabídka:

reklama:

Budeme mít letos vánoce?

Správná cesta?

Ta otázka se mi vůbec nezdá zbytečná: budeme mít letos vánoce? Myslím na vánoce ne jen podle kalendáře, s pevnými zvyky, organizované obchodníky, ale pravé vánoce, ve kterých se narodí Bůh.

Co mi brání mít takové vánoce? Je jedna nesnáz, často skrytá, která mně brání, abych živě prožíval novost vánoc a která stojí na počátku tolika dalších rozporů a omylů: totiž, že vánoce jsou všeobecně známé. Já bohužel vím, co jsou vánoce. A dělám si iluze, že vím jaké mají být. Vím, kdy přicházejí (dnes to často začíná s velkým předstihem kvůli co největším výdělkům) a jak dlouho trvají. Mé vánoce jsou dopředu naprogramované, jsou jakýmsi připraveným prefabrikátem, aniž bych se já či někdo namáhal zkontrolovat jejich autenticitu a srovnat je se zprávou evangelia. Vánoce fungují, jak předvídám. To je - nefungují. Jsou jako ty CD s koledami; točí se pořád dokola a opakují po celý měsíc ty stejné melodie. Jde o vánoce vyžilé, opotřebované, i když jsou naleštěné moderností. Vánoce bez překvapení. Víc přežité než prožité.

Kdo vánoce prožívá poprvé, má naopak štěstí, že neví o co se jedná, neví, co dělat, ani co se může ještě stát. Před dvěma tisíci lety - o tom nejsou pochybnosti - se staly vánoce a jenom nemnozí se o tom dověděli.

Marie a Josef nevěděli, co jsou vánoce. Ani pastýři to nevěděli a Herodes už vůbec ne. Událost je překvapila nenadále. Museli se ptát, rozhodovat, být vynalézaví, museli improvizovat. Nebyli to oni, kdo rozhodovali co jsou vánoce a jak se mají prožívat. Byl tu Někdo, kdo rozhodoval, kdo neustále překvapoval novými událostmi.

Možná by dnes byla příležitost aktualizovat, "zdnešnit" text Lukášova evangelia, který hovoří o císaři Augustovi a jeho vyhlášeném sčítání a o jistém Kviriniovi, místodržiteli v Sýrii…

Bylo by možné to přepsat více méně takto: V době prezidentů Busche a Putina, zatímco se přesně počítaly oběti teroristických útoků po celém světě a s přesností plus-minus jeden milion oběti hladu ve světě; denně se doplňovaly statistiky obětí AIDS, drog a násilí; když byla v plném proudu válka, která by skoncovala s terorismem; v době, kdy se všichni smířili s tím, že myslet na Jeruzalém, Betlém, Libanon, Palestinu znamená nemít před očima libanonské cedry a zemi oplývající mlékem a medem, a judské hory, ale bomby, požáry, sutiny, desítky sebevrahů a stovky jejich obětí; v roce, kdy byla podepsána evropská ústava vytrhávající Evropu z jejích kořenů, v době, kdy se něco málo přes 30 procent obyvatel Česka hlásí ke křesťanství; ve dnech, kdy bylo odhaleno tolik politických i hospodářských skandálů a přijato tolik špatných zákonů, ve městě Dačicích, v ulici té a té, v tom a tom čísle se staly vánoce.

Ano, k tomuto narození může dojít. Rabi Mendel, když k němu přišli na návštěvu učenci, se jich znenadání zeptal: "Kde bydlí Bůh?" Oni mu odpověděli: "Co tě to napadá? Není snad celý svět plný jeho slávy?" Ale rabi řekl sám sobě odpověď: "Bůh bydlí tam, kam ho nechají vstoupit."

Pastýřům byla zvěstována veliká radost a taková by měla být i naše radost pro naše vánoce. Je to radost z toho, že můžeme věřit v narození. Především jeho, Boha, který se rodí jako člověk do našeho světa, ale také věřit v naše narození. Věřit v možnost nového zrození.

Nikodem se domníval, že v jeho věku již není možné se znovu narodit (srov. Jan 3,1nn). S přibývajícím věkem se rezignuje na to, aby se některé věci ještě změnily, uvnitř i vně.

Je starý svět, zatrpklý, ztvrdlý, schoulený pod své nepřekonatelné trosky hříchu a lhostejnosti. Avšak v této noci je krunýř proražen a vykvetl nový výhonek, síla, která je schopná obnovit svět.

Přestože si mnozí pospíší udusit toto narození (masakr neviňátek je platným symbolem: je to starý svět násilí, pohoršení, moci, útisku, zpupnosti, který tvrdě dopadá proti dítěti, nositeli zaslíbení budoucnosti, pokoje, nového lidství), přesto je stále možnost, že někdo z nás se ztiší a bude vnímat ono sténání srdce a pocítí, že se uprostřed noci rodí něco jiného: světlo, čistota...

"Ničemu by nesloužilo, že se Pán narodil před dvěma tisíci lety, jestliže se nenarodil dnes…", (Angelus Silesius). To obdivuhodné této noci nebo tento den je, že Bůh mezi námi se může znovu stát živým.

K přeměně této pouště ponořené do nečistoty je zapotřebí obnažených rukou, které si umíní, že vypěstují květ.

K prolomení tvrdé slupky lhostejnosti a pohoršení je nutné laskavé srdce plné lásky, která je silnější než všechna tvrdost.

K proniknutí temnotami jsou nutné oči zapálené světlem.

K zamezení hlasům, které útočí a ohlušují z každé strany je nutné, aby někdo přistoupil a přinesl pravé slovo.

Zkrátka je zapotřebí nové narození.

A my přicházíme k betlémskému novorozenci, chudému, křehkému a přinášíme mu to, co jsme uchovali nejcennějšího a nepoškozeného ve svém srdci: ochotu se narodit.

Tedy, budeme mít letos opravdu vánoce?

06.12.2004
autor: Vojtěch Suchý komentáře: zobrazit (0)

Provozovatel a autoři souhlasí se zveřejněním textů třetími osobami za podmínky, že bude jako zdroj uveden server www.dacice.info
Server provozuje Lidové sdružení Dačice
Webmaster: C@mus