yalovaescortbayanlari.net tekirdagescortbayani.xyz tokatbayanescortlarim.xyz yozgatbayanescortlar.net rizeescortbayan.org kutahyaescortbayanlarim.xyz edirnedekiescortlar.com corluescortbayanlar.com canakkaleescortlari.org corumbayanescortlar.com escortcorum.net ardahan.escortlari.xn--6frz82g karabuk.escortlari.xn--6frz82g kars.escortlari.xn--6frz82g kirklareli.escortlari.xn--6frz82g kirsehirescortbayanlarim.xyz ordubayanescortlar.net sivasbayanescort.org zonguldakbayanescort.org

dačice info

křesťansko-demokratický server

hlavní nabídka:

reklama:

Zamyšlení o poutích

V těchto dnech opět kroky mnoha lidí (nebo kola jejich automobilů či bicyklů) směřují do Kostelního Vydří. V kostele Panny Marie Karmelské nad Vydřím přišel čas poutí. Vyslechl jsem už tolikeré vyznání nebo svědectví z úst lidí nejrůznějšího postavení o tom, jak je toto místo požehnané, jak se tu Bůh sám nebo Panna Maria (a Bůh skrze ni) dotyčnému člověku přiblížili v citelné přítomnosti, důvěrnosti a lásce... (A podobně lze mluvit o jiných svatých místech, kam rádi putujeme.)

Kostelní Vydří - autor snímku: Vojtěch JelínekZájem o pouť, o putování jako projev zbožné horlivosti se v době baroka, kdy byla kaple nad Vydřím postavena, rozvinul s novou a nebývalou intenzitou. Zatímco v dřívějších staletích se putovávalo zpravidla do velké dálky (do Říma, Compostelly nebo do Jeruzaléma) a cílem poutí byla místa mučednické smrti apoštolů, světců nebo samotného Spasitele, v době barokní vznikla řada poutních míst přímo v našich zemích a ohniskem těchto nových poutních svatyní se stává často obraz (příp. socha), kterému se dostává přídomku: "milostný". To znamená: zprostředkující Boží "milosti", nebo přesněji: napomáhající k přijetí milosti. Přitom naprostá většina těchto nových poutních míst jsou místa mariánská.

W. Pötzl ve své stati o lidové zbožnosti v baroku cituje Kramerův výrok, že četná nová barokní poutní místa "učinila domovinu krajinou sakrální". Jednodušeji bychom mohli říci: kraj, ve kterém lidé doby barokní žili svůj každodenní život, kraj docela nedaleký, byl jimi vnímán jako v jistém smyslu posvěcený a napomáhající k posvěcení; tedy napomáhající prožívat svůj konkrétní životní příběh v oné veliké důstojnosti, jakou mu přisuzuje Bůh – Původce našeho života. V očích tehdejších lidí se kraj jejich domova jevil jako síť (zcela dosažitelných!) míst, na nichž - obrazně řečeno - se nebe dotklo země (počátkem poutních míst byly různé zázračné události - "milosti", tj. zde zažitá ochrana v tísni či nebezpečí, vyslyšení modliteb) a na nichž (a právě na nich!) stojí za to opět vzhlížet ze země k nebi...

Tento pohled na svět kolem nás není ani dnes něčím překonaným, ani dnes se ho věřící nezříkají. A tak i v celosvětovém Katechismu katolické církve, zpracovaném před několika málo lety, se píše:
Volba vhodného místa není pro opravdovost modlitby lhostejná: (...) pouti oživují vědomí naší pozemské cesty do nebe. Bývají tradičně dobrou příležitostí k obnově modlitby. Svatyně jsou pro poutníky při hledání jejích živých pramenů místy mimořádně vhodnými pro to, prožívat formy křesťanské modlitby "jako církev" (KKC čl. 2691).

A tak nám všem do letošních poutí přeji, aby nás starobylý zvyk i letos naplnil tím, co nám v každodenním stereotypu často chybí: pokojem v srdci, důvěrou, vnímavostí pro to, že nejsme sami, odhodláním zase se statečně vlomit do toho, co je běžné, únavné, prosté, a přece cenné. Vždyť toho je v našem životě nejvíc.

Převzato podle článku: Mariánské obrazy - ano či ne?
v časopise Karmel, číslo 2/2001 (www.karmel.cz)

19.07.2003
autor: Gorazd Cetkovský komentáře: zobrazit (0)

Provozovatel a autoři souhlasí se zveřejněním textů třetími osobami za podmínky, že bude jako zdroj uveden server www.dacice.info
Server provozuje Lidové sdružení Dačice
Webmaster: C@mus