Dokud se batole vlastní silou nepřekulí z lopatek na bradu, je relativně v největším bezpečí. Postýlky s dostatečně vysokou ohrádkou, robustní kočárky, autosedačky zajištěné popruhy, babyalarm a jiné technické vymoženosti bdí nad nejmenšími tak dobře, že ani andělé strážní nemusí mít stálou pohotovost a mohou i občas zdřímnout. Kojenecký věk však pomine v okamžiku, kdy se batolátka postaví na všechny čtyři a vydají se na první průzkum země neznámé, světa nepoznaného. Takovou naději neznámého dobrodružství jim nabízí nejprve pokojový koberec a potom každá dostupná plocha. Z podlaho-lezců se postupně stávají židlo-lezci a záhy ani stůl není pro ně nedobytným štítem. Jejich první velehory jsou ale obyčejně velmi vratké. Stejně jako jejich dobyvatelé se i ony opírají jen o čtyři nohy a projektovaná základna není dimenzována na výkyvy směřující k nakloněné rovině. Předvídat nápady a nečekané chutě těchto neúnavných mravenečků není vůbec snadné. Zkonzumovat chtějí vše, co se jim podaří sevřít do dlaní. Nejvíce je lákají barevné bonbónky nebo i léky, ale nepohrdnou ani knoflíkem či minibaterií. Stejně jako chutě, tak i akční rádius dětí je nevyzpytatelný, zvláště když jim dojde, že babička se pod stůl neohne a děda ani i při letmém startu je hned tak nedoběhne. Skutečné a někdy i vážné ohrožení nejmenších nastane teprve tehdy, když se konečně odváží postavit na dolní končetiny. V jejich dosahu se pak octne téměř vše a následujíce příkladu loveckého psa Alana je nezastaví ani klika dveří. Rodičům je od té chvíle jasné, že dveře se musí zamykat a stejně nedostupné musí být vše, co má ostří nebo bodec. Taky všechny vypínače, zásuvky a el. spotřebiče musí být zabezpečeny před jejich prstíky. Nevím, co ještě vyjmenovat, ale těch „líček“, jak říkal můj děda Holík z matčiny strany, je bezpočet…
Ale posuňme se o pár roků dále. Kolo na hřídeli je vynález, který značně urychlil pohyb zvoleným směrem. A tak už malé děti ví, že jednostopé dopravní prostředky nabízejí mnoho nových zážitků. Pro rodiče tak nastávají další horké chvilky. Koloběžka vypadá sice nevinně, ale když se pustí bez brzdění z velkého kopce, je k nezastavení. Dalším urychlovačem pohybu je kolo. Kolik vrásek a šedivých vlasů přibude pokaždé, když o prázdninách vyjedou děti mimo domov a vzdálí se z bezpečí bdělého rodičovského dohledu. Pak už to netrvá dlouho a přijde na řadu vůně dálek a benzínu. To už vyžaduje značný stupeň důvěry, že většina motorkářů má rozum a nelítá příliš nízko, ale zachovává zákon zemské přitažlivosti s dostatečným kontaktem s matičkou zemí. Zvládnout všechna překvápka našich silnic a dálnic není vždy snadné. Ani instruktoři autoškoly nemohou předvídat nepředvídatelné. A tak jim nezbývá nic jiného, než nedočkavé účastníky silničního provozu co nejlépe vzdělat náležitými vědomostmi a co nejlépe je naučit zvládat techniku jízdy. Kdo se nepoučí dobře míněnými radami, ten se vyučí vlastními chybami a zaplatí za sebe i za druhé. Někdy cenou nejvyšší. Památníčky v zatáčkách kolizních míst s červenými lampičkami jsou trvalým varováním a připomínají ty, kterým v těchto místech vyhasl život. Pohyb je známkou života, ale nesmí se vymknout z kontroly. Vedle plynového pedálu je i brzdový. Oba je třeba užívat tak, aby jízda byla plynulá a poklidná. Mít dobrý výhled před sebe a neztrácet přehled o situaci za sebou! Bez pohledu do zrcátka se nedá předjíždět ani odbočovat. Na řidiče musí posádka brát ohledy a nesnižovat jeho pozornost na křižovatkách a exponovaných místech. On sám nesmí ztratit „nervy“, když mu všichni radí, kam odbočit a raději si dát oddech a uklidnit se na prvním parkovišti. Nejnebezpečnější jsou tzv. dojezdy. Špatná rada zní lákavě: „Cíl už není daleko a tak to dojedeme.“ Lépe je si dát dvakrát pauzu než lámat rekordy v čase a kilometrech. Mikrospánek z únavy a vyčerpání má na svědomí mnoho vážných a tragických nehod. A abych nezůstal dlužen své profesi, ještě jedna poznámka na závěr. Když Ježíš posílal své učedníky do světa, kladl jim na srdce: „A s nikým se na cestě nepozdravujte!“ Pozdravy za volantem mohou způsobit, že pohled jinam snadno přivodí kolizní situaci. Zvolání typu: „Podívej se vlevo nebo vpravo“ může zvláště některým ženám za volantem pěkně poplést hlavu. Kdysi bývaly v autobusech dvě tabulky s nápisem. Nekuřte! Nemluvte za jízdy s řidičem! Dnes by měly být ještě dvě další: Nemobilujte! Neesemeskujte! A pozor na ovládání další techniky. Pro odvrácení katastrofy polského vládního letadla prý stačilo pět vteřin. Bohužel posádka v kabině se podřídila špatnému velení. Rady mohou rozdávat všichni, ale rozhodovat může jen jeden.
Přeji všem šťastnou cestu v čase prázdnin a dovolených i bezpečný návrat do pohodlí domovů.
07.07.2010
autor: Josef Brychta komentáře: zobrazit (2)