yalovaescortbayanlari.net tekirdagescortbayani.xyz tokatbayanescortlarim.xyz yozgatbayanescortlar.net rizeescortbayan.org kutahyaescortbayanlarim.xyz edirnedekiescortlar.com corluescortbayanlar.com canakkaleescortlari.org corumbayanescortlar.com escortcorum.net ardahan.escortlari.xn--6frz82g karabuk.escortlari.xn--6frz82g kars.escortlari.xn--6frz82g kirklareli.escortlari.xn--6frz82g kirsehirescortbayanlarim.xyz ordubayanescortlar.net sivasbayanescort.org zonguldakbayanescort.org

dačice info

křesťansko-demokratický server

hlavní nabídka:

reklama:

Krátká úvaha o egu

Egoista - převzato z http://www.sikhphilosophy.net

Téměř každý člověk prožívá strach ze ztráty vlastní identity. Vezmete mu jméno a vlastně zůstává nikým. Někdo, kdo se dal charakterizovat deseti písmeny, je náhle nedefinovatelný. Můžeme říct pouze „ten“ - tedy pokud ho známe a vybavíme si jeho existenci skrze činy.

Může být něco horšího než zhynout v propadlišti dějin bez identity? Pokud žijeme s touto obavou zahaleni iluzí ve svém falešném já, tak asi nikoliv. Nezachrání ho ani genetický vklad do „vlastních“ potomků.

Proč lpět na vlastním egu? Proto, aby na nás historie nezapoměla? Aby si nás každý nově zrozený podle několika písmen mohl správně zařadit? Jestli tomuto bodu být nezapomenuti věnujeme všechno své úsilí, bude to přinejmenším krátkozraké. Kupříkladu vlivem informačních technologií se často devalvují skutečně významná jména a na odiv jsou vysílány egoické komety měřitelné pouze počtem kliknutí.

Připusťme, že vlastní identita zánikem těla nekončí. Změní se potom vlivem časové neohraničenosti naše myšlení a jednání? Prožijeme podobnou introspektivu jako frontman Psích vojáků Filip Topol: „...z hlediska věčnosti jsem plnej blbostí“?

Pokud přiznáme, že naše ego není a nebude středobodem vesmíru, možná položíme pevný pilíř do základu našeho bytí. C. G. Jung to popsal následovně: „Ačkoliv vnímáme já jako trvalý střed naší existence, je ve skutečnosti pouze výkonnou mocí bytostného Já“. Domnívám se, že tato výkonná moc často pracuje proti naší pravé podstatě. Někteří moudří (např. Eduard Tomáš) ji vidí dokonce jako hlavní překážku seberealizace.

Když vyhřezlé ego prostoupí skrze naši bytost, může být naše počínání charakterizováno jako pošetilé, dětinské, trapné, sebestředné a především směšné.

S dačickými divadelníky jsem prožil nejeden kouzelný okamžik. Tětivy ega zde často rozezvučely bránice. Podělím se s vámi o jednu scénu, kterou před pár lety zinscenoval život. Za slunečného letního odpoledne Tyl spoluúčinkoval Pod lipkami na z paměti mi vykouřivší se produkci. Zábavy přehršel a lidu prostého jakbysmet. V družném hovoru s nimi někteří radní a na nedaleké lavičce sluneční paprsky dopadaly na tvář tehdejšího starosty. K lavičce se přitočila ikona dačických prken Jiří Zamazal zkoušíc navázat hovor: „Tak co Ludvo, jak se ti to líbí“? Starosta přeměřil pravou rukou svůj knír, natočil hlavu od tázajícího a neodpověděl. „Pokud se ti to nepozdává, tak pojeď s námi večer do Moravských Budějovic“, pokračoval Ica. „Hrajeme tam Malovanej šukec a dostaneme tam párek. Pojeď, jako starosta ho dostaneš taky.“

Tehdejší hlava města nejprve nervózně přehodila nohu přes nohu, poté se od Jiřího zvedajíc z lavičky s téměř bolestnou grimasou odvrátil úplně a zamířil k nejbližšímu hloučku. V tu chvíli Zamazal svou bezelstnou upřímností naboural starostenské ego jako Niki Lauda své Ferrari na Nürnburgringu...

26.01.2012
autor: Roman Indra komentáře: zobrazit (2)

Provozovatel a autoři souhlasí se zveřejněním textů třetími osobami za podmínky, že bude jako zdroj uveden server www.dacice.info
Server provozuje Lidové sdružení Dačice
Webmaster: C@mus