yalovaescortbayanlari.net tekirdagescortbayani.xyz tokatbayanescortlarim.xyz yozgatbayanescortlar.net rizeescortbayan.org kutahyaescortbayanlarim.xyz edirnedekiescortlar.com corluescortbayanlar.com canakkaleescortlari.org corumbayanescortlar.com escortcorum.net ardahan.escortlari.xn--6frz82g karabuk.escortlari.xn--6frz82g kars.escortlari.xn--6frz82g kirklareli.escortlari.xn--6frz82g kirsehirescortbayanlarim.xyz ordubayanescortlar.net sivasbayanescort.org zonguldakbayanescort.org

dačice info

křesťansko-demokratický server

hlavní nabídka:

reklama:

Dušičky

Krajina v listopadu

Listopad, poslední měsíc podzimu, dává sbohem svěžím a sytým barvám léta a svět kolem nás halí do mlhavého hávu. Pod vrstvou napadaného listí mizí mnohé cesty kolem zahrad i polí. Podzim se však netýká jen přírody kolem nás, ale také i našeho lidského údělu a nezpochybnitelného sepětí s matičkou zemí.

Bible tuto skutečnost vyjadřuje slovy Starého zákona: „Život člověka je jako tráva - ráno skosená, večer usychá“ nebo Novozákonním výrokem: „Pamatuj člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš.“

Pohled na usínající přírodu též navozuje myšlenku na ty, kteří nás již opustili a jejich památku si připomínáme na místech jejich posledního zastavení. Hřbitovy jsou však navzdory vadnoucí a pomíjivé kráse světa i svědectvím života po životě. Věnce, kytice a rozsvícené lampy na upravených hrobech vypovídají o živé památce našich drahých zesnulých. P. Dominik kdysi řekl: “Plevy se pálí, poklady zakopávají.“ Ano, hřbitovy jsou místem, kde ožívá skrytá vzpomínka na naše nejmilejší: rodiče, blízké a přátele. I když již nejsou osobně mezi námi, jejich neviditelná přítomnost je vtělená do nekonečných vzpomínek a nezapomenutelných příběhů. Právě toto bohatství trvalého propojení živých a zemřelých jsem si aktuálně uvědomil při pohřbu mého spolužáka z teologie P. F. Kozára. Na mikulčickém hřbitově si sám vybral místo a dal postavit litinový kříž, který kdesi již dosloužil. Nyní bude opět připomínat památku díla Kristovy lásky a život jeho horlivého učedníka Františka. Když jsme se před čtyřiceti lety loučili a z Petrova rozcházeli na různá místa brněnské diecéze, tak nás svým vladykovským hlasem - jak jsme jej přezdívali pro jeho zanícení pro slovanskou liturgii - vyzval k vzájemné vzpomínce při polední modlitbě breviáře. Jeho zpěvné Gospodi pomiluj nebo Christos voskrese, které si nechal napsat na úmrtní oznámení, je proto stále aktuální. Smrt není nepřekročitelnou hranicí, která by nadobro oddělovala mrtvé od živých. Nejenom genetická propojenost, kterou si neuvědoměle neseme jako dědictví od našich rodičů, ale i vše prožité od dětství, mládí a dospělosti, je trvalým bohatstvím našeho bytí, z kterého stále čerpáme: Poučení z dobra a ponaučení ze zla. I špatná zkušenost je darem, který nás může uchránit před opakováním podobných kroků. A nejen nás, ale i všechny, kterým takové varování vědomě nabídneme. Chyby děláme všichni, ale jen hlupáci je donekonečna opakují. Nebo jinak: kdo se nepoučí z chyb druhých, poučí se z vlastních. Osobní zkušenost však není nikdy zadarmo. Za účet se platí a někdy to hodně bolí. Naštěstí toho dobrého je obvykle více a tak se častěji vzpomíná na to, co potěšilo a povzbudilo. Nadarmo se také neříká: „O mrtvých jen dobře.“ Volit dobro je lepší, než se jen pohoršovat nad tím, co se stalo a stát nemělo. Právě letošní předčasné volby, v čase Zemanova prezidentování, dávají další šanci pro posílení těch stran, které nabízejí garanci perspektivy pro jednotlivce, rodiny i celou společnost. Slušní lidé jsou všude, ale musejí o sobě vědět a vzájemně se podpořit.

Volba dobra, volba pravdy, volba kultury života, má i nadčasový rozměr. Nežijeme zde jen pro sebe a za sebe. Navazujeme na ty, kdo zde byli, spoluutváříme přítomnost a klademe pečeť na budoucnost. Kéž je náš autogram na všem čitelný a náš hlas započitatelný v kladných položkách. Nikdy bychom neměli zapomínat, že naše dějiny hodnotí nejen současníci, ale i generace jdoucí v našich stopách. Aby si nemuseli říkat: “Kterej nepořádník tady před námi tábořil…?“ Navíc každý z nás bude jednou stát i před Božím soudem. Naštěstí pro nás, a na rozdíl od našich bližních, je Hospodin nejen spravedlivý, ale i milosrdný a milostivý. Už biblický Job hlásá: „Věřím, že můj obhájce žije…“ Tak odvahu! Nebojte se života ani smrti.

25.10.2013
autor: Josef Brychta komentáře: zobrazit (0)

Provozovatel a autoři souhlasí se zveřejněním textů třetími osobami za podmínky, že bude jako zdroj uveden server www.dacice.info
Server provozuje Lidové sdružení Dačice
Webmaster: C@mus