yalovaescortbayanlari.net tekirdagescortbayani.xyz tokatbayanescortlarim.xyz yozgatbayanescortlar.net rizeescortbayan.org kutahyaescortbayanlarim.xyz edirnedekiescortlar.com corluescortbayanlar.com canakkaleescortlari.org corumbayanescortlar.com escortcorum.net ardahan.escortlari.xn--6frz82g karabuk.escortlari.xn--6frz82g kars.escortlari.xn--6frz82g kirklareli.escortlari.xn--6frz82g kirsehirescortbayanlarim.xyz ordubayanescortlar.net sivasbayanescort.org zonguldakbayanescort.org

dačice info

křesťansko-demokratický server

hlavní nabídka:

reklama:

Oslavený kříž

Jaroslav Šlezinger

Před šedesáti lety zemřel na následky věznění v nechvalně známém táboře nucených prací Vykmanov na Jáchymovsku jemnický rodák akademický sochař Jaroslav Šlezinger. Tuto tragickou událost padesátých let, která předčasně ukončila tvorbu našeho nadějného umělce z Podolí, si letos zvláště připomeneme v měsíci srpnu. Co všechno stačil do svých 43 let prožít, je podrobně popsáno v knize Zaváté šlépěje od Marie Bohuňovské (EKON Jihlava, 2006). Svědectví pamětníků a výjevy jeho 14ti zastavení Křížové cesty - jak ji ztvárnil z modelářské hlíny a doplnil vlastními texty - zachytil režisér Petr Palovčík v třicetiminutovém dokumentu stejného názvu. Film obdržel na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v roce 2008 cenu Rady města Jihlavy.

U nás v Jemnici si dílo i tuto mimořádnou tvůrčí a osobní výpověď akadem. sochaře J. Šlezingera připomínáme vždy 5. postní neděli v rámci pobožnosti jeho Křížové cesty. Kompletní zachycení jednotlivých zastavení je dokladem mimořádné umělcovy duchovní zralosti. Ve čtrnácti plastikách poslední cesty Ježíše z Nazareta ulicemi Jeruzaléma autor vyjádřil i své nespravedlivé odsouzení. A to přesto, že jej od historické události z třicátého roku n. l. odděluje téměř dva tisíce let. Dějiny se totiž stále opakují, jen kulisa času se mění. Monstrprocesy obou odsouzenců mají shodné rysy: Křivé obvinění z vlastizrady, zrežírovaný soudní proces, předem připravený rozsudek a nakonec potupná smrt. Paralela dvou příběhů má ale ještě jeden rozměr. Vypovídá o účinné síle živé víry. A tak pohnutý úděl Ježíše Krista má nadčasovou platnost a může se stát zdrojem odvahy k následování. Místo rezignace pak nastupuje uvědomělé přijetí „osudu“ bez zbytečných otázek typu: „Proč tohle potkalo právě mě? Koho nenávidět?“, nastupuje zcela pragmatické řešení dané situace. Je to výzva k jejímu uchopení, přijetí a proměnění. Každý sochař ví, že i ten nejtvrdší kámen se dá opracovat. Z potu a slz se může zrodit mimořádné dílo. Čím bolestněji se rodí, tím se zvyšuje jeho hodnota a výjimečnost.

Ani v současném světě se člověk není schopen vyhnout různým těžkostem, zklamáním i tragédiím. Konflikty mezi sousedy, ubližování dětem, domácí násilí nebo v celosvětovém měřítku obchod s lidmi, prodej jejich orgánů nebo náboženská nesnášenlivost dokáží velmi bolestně zranit. Ublížit nejen na těle a na duchu, ale i zasáhnout duši. Je vůbec v silách člověka takové smrtelné rány přežít, vyléčit a zvládnout bez trvalých následků? Právě životní příběh zmiňovaného jemnického rodáka je dokladem, že možné to je. Předpokladem je však přijetí dané situace bez reptání a s odevzdáním se nejen do zvůle člověka, ale také do vůle Boží. V tomto postoji víry je totiž obsažena naděje, že všechno zlé se může překonat dobrem. Vzpomeňte na policejního prefekta Javerta z románu a filmu Bídníci (Les Misérables) od Victora Huga. Zdálo se, že jeho tvrdost a domnělá spravedlnost bude triumfovat nad dílem milosrdenství a lásky, ale nestalo se tak. Jean Valjean dal přednost pomoci druhým před vlastní záchranou. Riskoval svou svobodu i svůj život, ale vše dobře skončilo.

Víra v nebeskou spravedlnost osvobozuje od trvání na spravedlnosti pozemské a umožňuje člověku přijmout bez nenávisti každou křivdu a dokonce i smrt. Takovéto smýšlení je skutečně božské a disponuje jím ten, kdo se opírá o víru. Právě díky tomuto postoji mohl náš národní světec svatý Václav svému bratru Boleslavovi říci: „Bůh ti to odpusť, bratře!“ Tak jako kdysi zvolal svatý prvomučedník Štěpán, když klesal pod padajícími kameny nepřátel: „Bože nepřičítej jim tento hřích.“ (Sk 7, 60) Všichni tak opakovali slova Ježíše umírajícího na kříži: „Bože, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lk 23, 34) A tak se stal kříž oslaveným. Přestal být symbolem triumfující moci zla, ale naopak vítězným znamením Boží lásky: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3, 16) Kdo věří v oslavený kříž, ten nemá problém „umírat“ bez nenávisti a zášti vůči svým blízkým i svým nepřátelům.

Každý den nás čeká nějaká malá smrt - ublížit nám může lhostejný pohled, zraňující slovo, ignorance, nespravedlivé soudy a to vše ze strany našich bližních nebo nejbližších. Jen ten, kdo má Ducha Kristova a miluje druhé božskou láskou, proměňuje každý kříž, každou nespravedlnost ve vítězství nad sebou. Nad svým hněvem, nad svou neláskou. Oslavený kříž je drahokam právě z těchto perel a rubínů. Můžeš se z něho těšit i ty a zakoušet štěstí těch, kteří na zlo neodpovídají zlem, ale dobrem.

Update 2.3.2015:
Nové ocenění a titul Dáma či Rytíř české kultury v pátek 27.2.2015 převzali zpěvačka Marta Kubišová, spisovatelé Magdalena Horňanová a Jiří Stránský a sochař Olbram Zoubek. In memoriam bylo ocenění uděleno spisovateli Zdeňku Rotreklovi a sochaři Jaroslavu Šlezingerovi.

Sochař a politický vězeň nacismu i komunismu Jaroslav Šlezinger (1911 až 1955) zemřel v pracovním táboře na Jáchymovsku na nemoc z ozáření. Nacisté ho internovali v koncentračním táboře Sachsenhausen a v roce 1950 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 25 letům těžkého žaláře. Bývalí spoluvězni vzpomínají, jak jim Šlezinger ve vězení pro útěchu vytvářel sošky Krista z chlebové střídy a z překližky.

24.02.2015
autor: Josef Brychta komentáře: zobrazit (0)

Provozovatel a autoři souhlasí se zveřejněním textů třetími osobami za podmínky, že bude jako zdroj uveden server www.dacice.info
Server provozuje Lidové sdružení Dačice
Webmaster: C@mus