yalovaescortbayanlari.net tekirdagescortbayani.xyz tokatbayanescortlarim.xyz yozgatbayanescortlar.net rizeescortbayan.org kutahyaescortbayanlarim.xyz edirnedekiescortlar.com corluescortbayanlar.com canakkaleescortlari.org corumbayanescortlar.com escortcorum.net ardahan.escortlari.xn--6frz82g karabuk.escortlari.xn--6frz82g kars.escortlari.xn--6frz82g kirklareli.escortlari.xn--6frz82g kirsehirescortbayanlarim.xyz ordubayanescortlar.net sivasbayanescort.org zonguldakbayanescort.org

dačice info

křesťansko-demokratický server

hlavní nabídka:

reklama:

21. srpen

Srpen 1968 v Dačicích - zdroj: archiv Městského muzea a galerie v Dačicích

Píše se rok 2018 a my si budeme připomínat smutné, nicméně významné výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do naší země. Připomínka to bude již padesátá, a tak možná stojí za zamyšlení nejen samotné události roku 1968, ale také to, jak se v průběhu následujících let na 21. srpen vzpomínalo.

Přestože pro ty z Vás, kteří zlomové události Pražského jara sami prožívali, nenapíšu nic nového, přece jen si neodpustím v krátkosti zrekapitulovat, oč se tehdy jednalo. Po letech komunistických represí vůči vlastnímu obyvatelstvu (a zvláště vůči těm, pro které diktatura proletariátu nebyl ideální systém správy věcí veřejných) se cca v polovině 60. let minulého století začala atmosféra ve společnosti měnit k lepšímu, lidé začali volněji dýchat, bylo možné se svobodněji vyjadřovat, později i cestovat atd. Tehdy vládnoucí KSČ se částečně vymanila z moci stalinistů a uvnitř strany se začaly prosazovat názory, které volaly po reformách a začalo se hovořit o tzv. socialismu s lidskou tváří.

Odhlédněme nyní od toho, že sami reformní komunisté v podstatě nevěděli, co by mělo být cílem “obrodného” procesu a že s notnou dávkou naivity ignorovali mocenské zájmy Sovětského svazu a přiznejme, že se jim v roce 1968 podařilo zareagovat na společenské dění a těšili se mezi obyvatelstvem značné podpoře. Již od začátku osmašedesátého nabraly události rychlý spád - v lednu došlo k oddělení funkcí prezidenta a 1. tajemníka ÚV KSČ (tím se stal poměrně mladý Slovák Alexander Dubček), v březnu odstoupil z prezidentské funkce Antonín Novotný a nahradil ho gen. Ludvík Svoboda, svou činnost obnovil Junák, otevřeněji se začaly odsuzovat politické procesy z 50. let, byla zrušena cenzura atd. S tím, jak rostl v Československu svobodný prostor, rostla v Sovětském svazu a některých dalších zemích východního bloku nervozita z vývoje u nás. V létě již byla situace značně vyostřená - na jedné straně stála většina obyvatelstva se snahou o rozšiřování hranic svobody směrem ke skutečné demokracii, na druhé straně KSČ, která již začala tahat za záchrannou brzdu, neboť si uvědomovala, že přestává být silou, která změny řídí, a na třetí straně SSSR a jeho satelity, které se rozhodně nemínily vzdát svého zájmového prostoru. Vyústění v podobě vojenské intervence na sebe nenechalo dlouho čekat a v noci z 20. na 21. srpna 1968 bylo Československo bleskově obsazeno vojsky Varšavské smlouvy. Zklamání Čechoslováků nepřipravil jen samotný fakt okupace zeměmi, o kterých si někteří mysleli, že jsou přátelské, ale především ohromující rychlost, s jakou docházelo k demontáži téměř všeho pozitivního, co rok 1968 přinesl. Příznačné bylo, že se pod zákony, které znamenaly konec nadějí, výrazně podepsaly osobnosti s Pražským jarem spojené - Josef Smrkovský a Alexander Dubček.

Na první výročí vojenské intervence v roce 1969 byla totalitní moc dobře nachystána a veškeré náznaky protestů poměrně razantně potlačila. Dokonce tak razantně, že za sebou zanechala zraněné i mrtvé. V dalších letech již bylo jasné, že se vyjadřování nesouhlasu s okupací vlastní země nedovoluje a až do roku 1989 se 21. srpen připomínal maximálně v soukromí nebo v zahraničí.

Od roku 1990 již bylo opět možné si veřejně připomínat smutné výročí zahájení okupace. Brzy byla také zahájena jednání o odchodu sovětských vojsk z naší země. Jednání byla úspěšná a k 21. červnu 1991 odešlo z Československa přes 73 tis. sovětských vojáků a téměř 40 tis. jejich rodinných příslušníků. Ještě několik následujících let to vypadalo, že v Česku panuje konsensus v pohledu na události roku 1968 a především na přepadení naší země 21. srpna.

Píše se rok 2018 a já se nemohu zbavit dojmu, že jsme v posledních letech udělali zase pár kroků zpět. Relativizace, která českou společnost zasáhla, se zdá být stejně bezbřehá jako zničující. Pravda již není pojem, za který by se mnohým vyplatilo bojovat, ale který je zesměšňován a spolu s pojmem láska se dokonce stal hanlivým označením - pravdoláskař. Na prezidentské standartě je sice stále masarykovské heslo “Pravda vítězí”, ale Hrad obývá těžce fyzicky a zřejmě již i duševně nemocný člověk, který i ve svých lepších letech měl rozhodně větší problémy s pravdou než se lží. Je příznačné, že se Miloš Zeman žádné vzpomínkové akce k 21. srpnu nezúčastní a osobně si myslím, že je to v jeho současném stavu i dobře. Zajímavý postoj k srpnovým událostem zaujímá stát, který je nástupcem Sovětského svazu - tedy Rusko. Po létech, kdy i v Rusku byla okupace Československa považována za politováníhodnou chybu, se opět mluví o internacionální pomoci a záchraně naší země. A protože má Rusko nyní v České republice v důsledku své permanentně vedené hybridní války množství příznivců z řad lidí, kterým historie nic neříká, je pohled na srpnové události roku 1968 nyní i u nás nejednoznačný.

Obávám se, že ten náš schizofrenní přístup se netýká jen pohledu na vpád vojsk Varšavské smlouvy, ale že jde již o standardní pohled na svět a dění kolem nás. Náš národ se ve své většině zprostil jakýchkoli ideálů, ba co víc, mnohým jsou pro smích. Volíme si proto lháře a manipulátory, kteří nás v tom marasmu s chutí udržují, protože nejrůznějších frustrací dokážou mistrně zneužít. Až jednou svou situaci opravdu pochopíme, věřím, že se nám povede líp…

17.08.2018
autor: Pavel Kamír komentáře: zobrazit (0)

Provozovatel a autoři souhlasí se zveřejněním textů třetími osobami za podmínky, že bude jako zdroj uveden server www.dacice.info
Server provozuje Lidové sdružení Dačice
Webmaster: C@mus