yalovaescortbayanlari.net tekirdagescortbayani.xyz tokatbayanescortlarim.xyz yozgatbayanescortlar.net rizeescortbayan.org kutahyaescortbayanlarim.xyz edirnedekiescortlar.com corluescortbayanlar.com canakkaleescortlari.org corumbayanescortlar.com escortcorum.net ardahan.escortlari.xn--6frz82g karabuk.escortlari.xn--6frz82g kars.escortlari.xn--6frz82g kirklareli.escortlari.xn--6frz82g kirsehirescortbayanlarim.xyz ordubayanescortlar.net sivasbayanescort.org zonguldakbayanescort.org

dačice info

křesťansko-demokratický server

hlavní nabídka:

reklama:

Země kontrastů - pokračování

Mongolská poušť

Jak jsem slíbil v minulém příspěvku, pokračuji ve vzpomínkách na naše putování Mongolskem po opuštění Ulánbátaru.

Hromadná dopravaPo několika dnech ve velkoměstě jsme vyrazili na nádraží, odkud se jezdí na západ , neboť jsme se chtěli dostat někam do pohoří Altaj, vzdáleného přibližně 1000 km od hlavního města. Po chvíli dohadování nad mapou s pokladníkem a přihlížejícími, kam vlastně chceme jet a co kam dnes ještě pojede, jsme si zakoupili jízdenky do města Altaj na úpatí onoho pohoří. Po další hodině jsme se my dva a 19 dalších spolucestujících natlačili i se zavazadly do ruského Uazu, v Evropě typovaného pro 11 osob. A jelo se s úsměvem na rtech, alespoň u místních.

Něco přes sto kilometrů měla silnice asfaltový povrch. Dál už vedlo jen několik vyjetých kolejí a řidič si vybíral ty, o kterých si myslel, že by mohly být nejprůjezdnější. Připomínalo mi to rally Paříž Dakar jak ji znám z televize. Začínali jsme rozumět, proč se ve městě nikdo nevzrušoval, že občas chybí pár metrů asfaltu, jinde prostě není vůbec. Po dni a noci strávené v dodávce jsme se druhý den kvečeru dostali do vytouženého města Altaj. Konečně jsme se mohli volně pohybovat bez toho, abychom na někoho šlápli, sedli nebo jinak ublížili.

Ve městě jsme doplnili zásoby především chleba a vodky, desinfekce těla i ducha jak říká Dalibor. Pěšky jsme vyrazili ven z města hledat vhodné místo pro nocleh. Stopli jsme dodávku, která nás popovezla asi šedesát kilometrů na sever k říčce, kde jsme už potmě postavili stan. Byl to první a poslední bezplatný stop. V Mongolsku vám skoro vždy zastaví bez ohledu na to kolik v autě již sedí lidí, podělí se s vámi o jídlo, cigarety i vodku, ale za převoz chtějí vždy aspoň nějaké peníze.

U řeky se nám líbilo, tak jsme tu zůstali několik dní. Dalibor se pokoušel chytat ryby, ale i přes rady místních, kde je nejlépe chytat, nic nechytil. Přestože od našeho tábořiště bylo do vesnice aspoň dva kilometry, měli jsme spoustu návštěv. Jednou se zastavila početná rodinka, která se s námi chtěla vyfotit (Mongolové se totiž velmi rádi fotografují), jindy se prohnalo stádo koz či ovcí a pasák na koni se zastavil na kus "řeči".

Jan Vermouzek v MongolskuJednou večer přijeli dva muži a ptali se mě, jestli máme vařič. Dalibor byl ještě na rybách. "Ano" odpověděl jsem. "A máte nějakou velkou nádobu?" následoval další dotaz. "Ne." Z auta tedy vytáhli hliníkový kotlík, do kterého nabrali vodu z řeky. Vyndali stehno ovce. Společně jsme ho nakrájeli na kostičky a dali do kotlíku vařit. Oni se okamžitě měli k odchodu, že se za půl hodiny vrátí, abych to uvařil. "Povečeříme spolu." Po chvíli se vrátil Dalibor. Já na něj, "cos chytil, já mám kus ovce." On jen vykulil oči a jako velký gurmán začal dochucovat. Chlapi se opravdu vrátili a hned chtěli jíst. Snažili jsme se je přesvědčit, že voda sotva začala vřít, ať ještě chvíli vydrží. Víc jak patnáct minut se nám to nedařilo. S ochucením byli spokojeni a moc jim chutnalo, Mongolci obecně vaří krátce a velmi málo koření. S muži jsme klábosili do naprosté tmy, utábořili se vedle nás, ale když jsme se ráno probudili, už byli pryč.

Jistě vás zajímá jak jsme se domlouvali. Mongolština patří mezi ugrofinské jazyky, což je pro nás naprosto nesrozumitelný shluk skřeků, ale téměř vždy se našel někdo, kdo uměl rusky nebo anglicky. Starší lidé měli povinnou ruštinu ve škole jako my před sametovou revolucí. Mladší dost často mluvili anglicky.

Jinak psaná mongolština používá azbuku a to přibližně od roku 1921, kdy došlo k vítězství "lidové revoluce", čímž Mongolsko získalo po víc jak 200 letech úplnou nezávislost na Číně. V roce 1924 se stává jednou z prvních lidových republik. Demokratizace nastala až v letech 1989-90 a v roce 1991 byl zvolen vůbec první prezident.

Pokud jste dočetli až sem, vězte, že jsem se v líčení naší cesty dostal sotva k polovině , takže ještě zkusím připravit další pokračování.

17.11.2004
autor: Jan Vermouzek komentáře: zobrazit (0)

Provozovatel a autoři souhlasí se zveřejněním textů třetími osobami za podmínky, že bude jako zdroj uveden server www.dacice.info
Server provozuje Lidové sdružení Dačice
Webmaster: C@mus