yalovaescortbayanlari.net tekirdagescortbayani.xyz tokatbayanescortlarim.xyz yozgatbayanescortlar.net rizeescortbayan.org kutahyaescortbayanlarim.xyz edirnedekiescortlar.com corluescortbayanlar.com canakkaleescortlari.org corumbayanescortlar.com escortcorum.net ardahan.escortlari.xn--6frz82g karabuk.escortlari.xn--6frz82g kars.escortlari.xn--6frz82g kirklareli.escortlari.xn--6frz82g kirsehirescortbayanlarim.xyz ordubayanescortlar.net sivasbayanescort.org zonguldakbayanescort.org

dačice info

křesťansko-demokratický server

hlavní nabídka:

reklama:

Jemnice a sv. Stanislav

Kostel sv. Stanislava v Jemnici

Naše město má několik významných nebeských patronů. Nejstarším je sv. Jakub Starší v Podolí, kterému byla patrně zasvěcena i téměř zaniklá románská rotunda. Její kamennou krásu nám dosud připomíná zachovalá věž se šindelovou střechou a starobylým zvonem. Nad nedalekou špitální kaplí v blízkostí Želetavky bdí sv. Alžběta Uherská. Dalším naším ochráncem je sv. Vít a sv. Anna Samatřetí. Hlavní patron našeho města je však sv. Stanislav. Jeho mučednická smrt je zobrazena na oltářním obraze v presbytáři farního chrámu na náměstí.

Náš světec žil v 11.století. Narodil se 26. července 1030 a to v obci Szczepanow, která se nachází východně od Krakova. Rodiče na toto dítko čekali dlouhých 30 let. Z vděčnosti Bohu a pro svůj pokročilý věk ho již ve školním věku dali do výchovy k blízkým  benediktinům. Později sv. Stanislav pokračoval ve studiu v Liége (dnešní Belgie) a nakonec dovršil své vzdělání v Paříži. Během pobytu ve Francii mu oba rodiče zemřeli. Po návratu domů Stanislav vše, co zdědil, prodal a získané peníze věnoval chudým. Krátce nato ho krakovský biskup Lambert Zula ustanovil kanovníkem krakovské katedrály. Třebaže byl Stanislav velmi mladý, vynikal teologickými znalostmi a proslavil se i jako úspěšný kazatel. To imponovalo králi Boleslavu II. Navíc si svou dobrotou získal na svou stranu většinu duchovenstva i srdce lidu. Také byla všem známá jeho štědrost k trpícím a potřebným. Roku 1071 biskup Zula zemřel. Na převzetí jeho úřadu byl navržen a také zvolen kanovník Stanislav. S jeho povýšením na biskupský stolec souhlasil i sám král Boleslav II. Stanislav se sice nejprve zdráhal volbu přijmout, ale uposlechl, když „promluvil“ Řím. Přání papeže Alexandra II., aby návrh přijal, bylo pro něj hlasem z nebe, a tak se v roce 1072 ujal řízení krakovské diecéze.

Působení nového biskupa bylo zaměřeno na dokončení úplného pokřesťanštění Polska. Zpočátku měl na své straně i krále, ale postupně se mezi ním a Boleslavem II. začalo vytvářet napětí. Biskup totiž horlil pro duchovní obnovu církve a národa, kdežto král naopak budil svou zhýralostí veřejné pohoršení. Jeho výstřední chování způsobilo, že se ho začala obávat i samotná šlechta a neodvážila se mu nic vytknout. Byl to pouze biskup Stanislav, který krále zapřísahal, aby byl věrný své manželce a jiné ženy nechal na pokoji. Jeho snaha však byla marná. Král dal dokonce unést manželku šlechtice Mstislava a držel ji uvězněnou na svém hradě. Rozhněvaná šlechta žádala hnězdenského arcibiskupa, aby králi domluvil, ale on k tomu neměl odvahu. A tak po modlitbě a postu se biskup Stanislav odhodlal jít ke králi znovu. Jeho jednání odsoudil a doslova řekl: “Proč nedbáš Boha, ani spásy své duše a svých poddaných? Proč porušuješ královskou důstojnost a zákony lidské i boží? Boj se Boha a toho, co jinak stihne tebe i tvé nejbližší.“ Také ho vyzval, aby církvi vrátil neoprávněně zabraný majetek. Králi totiž stále chyběly peníze a tak prodával i to, co nebylo jeho. Když se Boleslav II. obhajoval, že jednal podle práva, tak biskup přivedl jako svého svědka vzkříšeného mrtvého, který sám svůj majetek církvi daroval. Král se však biskupovi vysmíval, urážel ho a nakonec označil za vlastizrádce. Krátce nato odtáhl král s vojskem na východ a dobyl ruské město Kyjev. K poraženým obráncům města i lidu se však choval tak hrubě a nevázaně, že ho téměř všichni polští šlechtici opustili a on se musel potupně vrátit zpět bez poct a slávy. Šlechtě se za to krutě mstil, ohrožoval a trestal jejich rodiny. Biskup Stanislav, který se vždy zastával nevinných, mu pohrozil klatbou a tu také nakonec vyhlásil a zakázal králi účast na bohoslužbách (exkomunikaci, tj. vyloučení  z církve pak potvrdil sám papež Řehoř VII.). To Boleslava II. rozzuřilo k nepříčetnosti a přísahal biskupovi pomstu. Na bohoslužby však chodil vyzývavě dál. Stanislav, aby se králi vyhnul, sloužil mše raději mimo město. Dne 11. dubna 1079 byl právě v kostele sv. Michala na Skalce u Krakova. Když to král Boleslav zjistil, vydal se tam se svými vojáky. Poručil jim, aby biskupa Stanislava vyvedli násilím ven. Když se k tomu neměli, vtrhnul do kostela, vytasil meč a přímo u oltáře Stanislavovi rozpoltil hlavu. Pak dal tělo rozsekat a pohodit na pole dravcům za kořist. Krakovští kanovníci však pak biskupovo tělo potupy uchránili a na místě pohřbili. Odpověď na králův hanebný a svévolný skutek na sebe nenechala dlouho čekat. Rozhněvaný lid i s pobouřenou šlechtou krále Boleslava vyhnal ze země. On odešel do Maďarska a dle životopisců zemřel v kajícnosti v roce 1081. Jeho posledním útočištěm se mu stal benediktinský klášter Ossiach v Korutansku. Biskup Stanislav byl hned po smrti uctíván jako mučedník. Bylo proto rozhodnuto, že jeho ostatky budou přeneseny do krakovské katedrály a důstojně s poctami pohřbeny. Stalo se tak v roce 1088.

Roku 1253 byl biskup Stanislav kanonizován - prohlášen za svatého - v městě sv. Františka v Asissi. Obřad vykonal papež Inocenc IV.

V roce 1979 se v Krakově konaly velké oslavy národního světce při příležitosti 900 let od jeho mučednické smrti. Tehdejší režim sice nedovolil papeži Janu Pavlovi II. se oslav zúčastnit, ale jeho památku uctil při pozdější návštěvě rodného Polska.

O velkém významu tohoto hlavního patrona Polska svědčí i skutečnost, že k jeho poctě je v jeho rodné zemi zasvěceno 160 chrámů a ve světe dalších 300. Kostely v zahraničí byly stavěny nejvíce tam, kde žilo větší množství polských vystěhovalců.

Znázorňování: Mučedník Stanislav je vždy zobrazován jako biskup s mitrou a berlou. Meč, který má u sebe, symbolizuje jeho mučednickou smrt. Někdy leží u jeho nohou vzkříšený mrtvý.

Na otázku, jak se sv. Stanislav stal patronem Jemnice, jsem nikde nenašel písemně doloženou odpověď. Pouze P. Jan Kubát, kdysi jemnický kaplan, mi řekl, že úcta sv. Stanislava v našem městě může souviset s kanonizací tohoto světce v Asissi a následným návratem polské delegace z Itálie. Jemnice se tehdy stala místem, kde se družina polských poutníků na své cestě domů zastavila a též přenocovala. Na poděkování zde zanechali „ostatek“ sv. Stanislava pro jeho případné uložení do oltářního kamene. Tak se i později stalo, když na návrší nad řekou Želetavkou byla vystavěna hradní kaple a zasvěcena jeho památce.

Památky svatých patronů katedrál, kostelů a kaplí – patrocinium - se obvykle slaví v den jejich „zrození pro nebe“ – v den jejich smrti. V  případě sv.Stanislava se tak má konat vždy 11. dubna. Toto datum však často koliduje s velikonočními svátky a ty mají dle liturgického kalendáře přednost. Letos tomu bylo jinak. Svátky se nestřetly a tak se slavnost našeho světce konala nejen v kostele, ale i u vínka a u cimbálu.

Kdo bojoval a zvítězil, zaslouží si, aby se spolu s ním radovali i ostatní v naději, že i den naší smrti bude zároveň i dnem narození pro věčný život v nebi.

17.05.2012
autor: Josef Brychta komentáře: zobrazit (0)

Provozovatel a autoři souhlasí se zveřejněním textů třetími osobami za podmínky, že bude jako zdroj uveden server www.dacice.info
Server provozuje Lidové sdružení Dačice
Webmaster: C@mus