yalovaescortbayanlari.net tekirdagescortbayani.xyz tokatbayanescortlarim.xyz yozgatbayanescortlar.net rizeescortbayan.org kutahyaescortbayanlarim.xyz edirnedekiescortlar.com corluescortbayanlar.com canakkaleescortlari.org corumbayanescortlar.com escortcorum.net ardahan.escortlari.xn--6frz82g karabuk.escortlari.xn--6frz82g kars.escortlari.xn--6frz82g kirklareli.escortlari.xn--6frz82g kirsehirescortbayanlarim.xyz ordubayanescortlar.net sivasbayanescort.org zonguldakbayanescort.org

dačice info

křesťansko-demokratický server

hlavní nabídka:

reklama:

Nám, nám, narodil se

Dárky - ilustrační foto

„Nic nedává, kdo nedává sám sebe,“ Danica Valenová, Deník 1945-1960

Opět jsou před námi Vánoce, nejmilejší svátky našeho dětství, ale i dospělosti. Vždyť právě v tomto čase jsme každoročně obdarováváni našimi blízkými i vzdálenými. Dopisy, maily, esemesky, ale i setkávání po telefonu, přes wifinu nebo i v reálu vždy potěší a jsou viditelnou připomínkou naší vzájemnosti. A komu za to vděčíme? To přece ví každé dítě, našemu Ježíškovi. Jeho narození se stalo tím prvním Božím dárkem z nebe pro celý svět a spustilo oživující řetězovou reakci dobra a vděčnosti. Ano, „Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem“, píše apoštol svatý Pavel svému spolupracovníkovi Titovi. (Tit 2,11)

Vánoční svátky jsou oslavou Božího vtělení. Jsou povýšením našeho lidství za nástroje Boží dobroty. Díky této události a v návaznosti na celé dějiny vesmíru je právě člověk jediným uvědomělým zastupitelem a misionářem Božího díla lásky. Právě díky tomuto poznání Božího vyvolení a obdarování je možné se ochotně a svobodně dávat k dispozici pro vytváření společenství, kde se nikdo nemusí cítit osamocený, nemilovaný a zbytečný. Již odmalička, od dětských střevíčků, má každý člověk šanci poznat smysl svého života a poznat své nezastupitelné místo v svěřeném daru žití. Těmi nejbližšími, kteří chtějí být k dispozici v tomto Božím díle, jsou hned po rodičích ti, kteří nehledají štěstí pro sebe, ale pro druhé. Mezi takové dobrodince, na které nemáme zapomínat - a mnozí tak i činí - patří sestry sv. Kříže.

Co o nich víme?
Milosrdné sestry sv. Kříže přišly do Jemnice 30. 9. 1913 na pozvání hraběnky Irmy Pallavicini. V zakládající komunitě byly tři sestry: Sestra Hieronyma Dokoupilová, nar. 1875 v Blatci-Vrbátkách. Kromě povinností představené ošetřovala po domech nemocné. Sestra Blanka Štaflová, nar. 1889 v Dubňanech, byla pěstounkou dětí v dětské opatrovně, kde bylo na padesát různě starých dětí v jedné místnosti. Sestra Božena Sedláková, nar. 1885 v Šošůvce, byla kuchařkou a pečovala o domácnost. Většinou byly v Jemnici tři sestry, ale od r. 1922 přibyla čtvrtá, protože sestrám kdosi odkázal klavír, díky kterému sestry začaly vyučovat i hudbu.

Sestra Ermína Valentová, nar. 1885 asi v Šošůvce, pracovala u dětí a kromě toho byla varhanicí po řídícím učiteli, který odešel r. 1923 do důchodu. Od roku 1930 byla katechetkou často i šesti třídám, připravovala děti k prvnímu sv. přijímání, tehdy chlapce a děvčata zvlášť. Tato sestra vystudovala na přání pana děkana Hlavičky čtyřletý varhanický kurz v Brně a nacvičila s dětmi mnoho divadelních představení a padla na ni i tíže představenství.

R. 1927 zakoupila kongregace větší dům a zadala architektovi požadavek k přebudování pro potřeby mateřské školky - jenže za války se stavělo zle, např. písek z Dyje byl kvůli Sudetům nedostupný, takže dům byl svěcen až 1. 9. 1940. Sestra musela mít široké srdce a velkou pokoru, když měla dokončit novostavbu a udržet běžný chod dosavadních činností, přičemž zimy dávaly zabrat, v kronice se píše o jinovatce na peřinách ráno a o varhaničení ve dvojitých rukavicích.

V Jemnici se od roku 1913 do roku 1950 vystřídalo na třicet sester. Věnovaly se ošetřování nemocných, opatrování dětí, výuce hudby a vedly zimní kurzy vaření a šití.

Národnostní vření kolem r. 1918 vyvolalo v Jemnici odpor proti markraběnce Pallavicini, ta za nevděk (věnovala mnoho péče chudým) přestala financovat činnost a nájemné sester, takže hrozilo, že květnem 1920 skončí činnost v dětské opatrovně Karolineum (název po synu markraběnky Karlovi, zemřel v půl roce věku.) Úsilím faráře Hlavičky se z větší části jeho osobních úspor podařilo koupit sestrám domek č. 57, pamatující lucemburské doby a opatřený výsadou ročně získat zdarma dřevo na otop, obilí apod., což sestry zajistilo. Nový domek byl r. 1928 svěřen pod ochranu sv. Terezii od Dítěte Ježíše a Sv. Tváře svatořečené v roce 1926, s názvem Ústav sv. Terezie od Ježíška.

Na jemnickém hřbitově jsou pochovány tři sestry sv. Kříže: sestra Imelda Kubitová - *1880 a +10. 7. 1920, sestra Jaroslava Janečková - *1902 a +17. 3. 1933 a sestra Anežka Švandová - *1914 a +21. 5.1944.

Činnost Milosrdných sester sv. Kříže v Jemnici byla ukončena nástupem totality v roce 1950.

A tak až vejdete spodní bránou na hřbitov a budete míjet kněžské hroby před kostelem sv. Jakuba, můžete si připomenout památku Milosrdných sester sv. Kříže. Jejich hrob poznáte podle bílé mramorové drtě a opaxitové desky s jejich jmény. Vztahují se na ně slova Písma: „Požehnaný, kdo přichází ve jménu Páně!“ (Mt 21,9b). Pro jemnické děti a nemocné chudáky se staly darem a dodnes jsou mezi námi tací, kteří na jejich působení v naší farnosti rádi vzpomínají. Řeholní sestry se řídily biblickou výzvou „Dávejte a dostanete míru dobrou a natlačenou vám dají do klína“ (Lk 6,38). Jejich služba byla sice u nás ukončena, ale dále pokračuje skrze ty, kterým se obětavě věnovaly.

Můžeme si proto přát, aby Milostiplné svátky vánoční byly pro každého z nás prozářeny vděčností za vše, co nám bylo darované od Boha i od bližních a radostí z každého našeho skutku lásky.

Vždyť největším darem jsme si - díky Kristově přítomnosti v nás a mezi námi - my sami navzájem.

17.12.2014
autor: Josef Brychta komentáře: zobrazit (0)

Provozovatel a autoři souhlasí se zveřejněním textů třetími osobami za podmínky, že bude jako zdroj uveden server www.dacice.info
Server provozuje Lidové sdružení Dačice
Webmaster: C@mus