yalovaescortbayanlari.net tekirdagescortbayani.xyz tokatbayanescortlarim.xyz yozgatbayanescortlar.net rizeescortbayan.org kutahyaescortbayanlarim.xyz edirnedekiescortlar.com corluescortbayanlar.com canakkaleescortlari.org corumbayanescortlar.com escortcorum.net ardahan.escortlari.xn--6frz82g karabuk.escortlari.xn--6frz82g kars.escortlari.xn--6frz82g kirklareli.escortlari.xn--6frz82g kirsehirescortbayanlarim.xyz ordubayanescortlar.net sivasbayanescort.org zonguldakbayanescort.org

dačice info

křesťansko-demokratický server

hlavní nabídka:

reklama:

Dušičky

Svíčky - ilustrační foto

„Ukončete nástup, dveře se zavírají.“ Tuto nahranou frázi si občasní návštěvníci našeho hlavního města a hlavně jeho pravidelní obyvatelé musí vyslechnout před odjezdem vlakové soupravy na každé zastávce pražského metra.

Podobné výzvy a zároveň varování jsou i jinde. Např. při výstupu na jemnickou věž, která měří 53,63 metrů a vede na ni 136 schodů, je asi v polovině její výšky třeba minout tři zvony: sv. Víta (8 q), sv. Jakuba (11 q) a sv. Stanislava (17 q). Pokaždé, když jsou zvony uváděny do chodu - ať už automaticky nebo ručně - má každý návštěvník jednu minutu na opuštění rizikového prostoru. Během té doby bliká na plošině se žaluziovými okny červené světlo a přerušovaně zní výstražný klakson. Stejnou funkci plní semafory na křižovatkách, či sirény nebo majáky vozidel záchranných sborů. Člověk je zranitelný. Je třeba ho varovat ve chvílích nebezpečí, aby na ně včas reagoval a tak se vyhnul různým kolizím. Prodleva způsobená váhavostí a neochotou podřídit se daným signálům se může stát osudnou. Kdyby se voják na rozkaz „k zemi!“ začal rozhlížet kolem a ptal se proč, dlouho by si v boji nepobyl. Filozofovat je možné i nutné, ale v pravou chvíli a na správném místě. Bez poslušnosti a důvěry se nelze vyhnout nebezpečným situacím či zraněním, kterým by se s trochou pozornosti dalo předejít.

Ctnost poslušnosti se rodí tam, kde vládne jistota. Takovým místem je především rodina. Otec a matka jsou pro děti jistotou života. Proto jejich výzvy, napomenutí a varování mohou děti vnímat jako dobré, a jsou uschopněny se je naučit a plnit bez váhání - bez pochybností a reptání. Právě tehdy, když se člověk od malička cítí být milovaný a v bezpečí, nemá problém se nechat vést radami, požadavky a přijímat také různá omezení i zákazy. Taktéž Pán Ježíš se nebránil akceptovat i to, co bolestného v jeho životě Bůh Otec dopustil. A nakonec řekl ano i k utrpení a smrti, když o své poslední návštěvě Jeruzaléma prohlásil: „Syn člověka bude vydán do rukou pohanům, bude tupen, urážen, popliván; pak ho zbičují, zabijí a třetího dne vstane z mrtvých.“ (Lk 18, 31-34)

Ano, Bible říká: stal se poslušným až na smrt. Také poslední pozemskou prověrkou našeho života a naší odevzdanosti do Božích rukou bude nebo už je nemoc, stáří a smrt. Přijmout tyto bolestné skutečnosti bez výhrad a pochybností zvládá nejlépe ten, kdo důvěřuje Ježíši Kristu, Králi nebe i země. On těžkosti nevyhledával, ale když přišly, tak je přijal. Nevzepřel se kříži a nechal se přibít na jeho dřevo. Jeho silou byla důvěra a odevzdanost do Božích rukou. Věděl, že třetího dne bude vše jinak. Hrobový kámen bude odvalen a on vzkříšen. Jeho prohra se promění ve vítězství. Kdosi řekl: „Smrt není zlá, jen umírání je těžké.“ Ano, poslední věci člověka nejsou nikterak přitažlivé, ale z boje se neutíká. Zdánlivým pokusem vyhnout se tomuto zápasu je sebevražedná eutanazie. Ona sice ukončí fyzickou existenci těla, ale nikoliv ontologickou skutečnost bytí. Duše zbavená těla tímto jeho odchodem a můžeme říci únikem z přítomného času ztrácí nástroj očisty a obnovy. Často za touto volbou asistované smrti stojí pýcha člověka, který odmítá zakoušet ponížení z bezmoci stáří či postupující nemoci. Nechce být na obtíž druhým, ale ani sobě. Ukončením života však odhazuje i čas dozrání k pokoře, čas kajících modliteb a neumožní svým nejbližším konání dobrých skutků. Právě na význam skutků milosrdenství mnohokrát v letošním Svatém roce poukázal náš papež František. Lásku dlužíme svým bližním stále a tento dluh máme možnost splácet svým nejbližším i svým zdánlivě vzdáleným bližním nejlépe za života. Pán Ježíš nám to připomíná slovy: „Chudé budete mít nablízku vždycky...“ (Jan 12, 8) Těmi chudými jsou nejenom ti žijící mezi námi, ale také duše v očistci. Jejich šťastná věčnost je sice jistá, ale nejistá je délka jejich odloučenosti od Boží náruče, ve které mají spočinout. Proto na ně právě v měsíci listopadu zvláště pamatujeme. Jde však o to, aby to nebyly jen květiny na hrobech a mihotavé světlo svící, ale modlitby a skutky kajícnosti. Chceme-li pomoci druhým, je třeba všem nejprve odpustit a také se smířit se svým Stvořitelem. Vždyť právě k němu jsme každým dnem o krok blíž. Velkým povzbuzením pro návrat do Otcova pozemského domu – církve - je i závěr Svatého roku milosrdenství. Diecézní Svaté brány se ve farnostech zavírají v neděli 13. listopadu a brány v Římě o týden později, o Slavnosti Krista Krále.

Tak neváhejte, ukončete nástup, dveře - mimořádné asistence Ducha Svatého a Boží nabídky k novému začátku - se zavírají.

Evangelium a jeho dobrá zpráva však platí dál, a proto musíme říci: „Boží milost není vyčerpána, nekončí jeho slitování, každým jitrem je nové, veliká je jeho věrnost.“ (Pláč 3,17) Každý kající lotr může i v budoucnosti slyšet Ježíšova slova: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,43) Žádný marnotratný syn, který se vrací k nebeskému Otci, se nemusí obávat ponížení při zpovědi, ale naopak - opět získá zpět zaprodaný prsten své důstojnosti a svatební roucho křestní milosti (Lk 15,32), a každá kajícnice uslyší Ježíšova slova: „Nikdo tě neodsoudil, ani já tě neodsuzuji. Jdi, a od nynějška již nehřeš!“ (Jan 7, 53)

03.11.2016
autor: Josef Brychta komentáře: zobrazit (0)

Provozovatel a autoři souhlasí se zveřejněním textů třetími osobami za podmínky, že bude jako zdroj uveden server www.dacice.info
Server provozuje Lidové sdružení Dačice
Webmaster: C@mus