yalovaescortbayanlari.net tekirdagescortbayani.xyz tokatbayanescortlarim.xyz yozgatbayanescortlar.net rizeescortbayan.org kutahyaescortbayanlarim.xyz edirnedekiescortlar.com corluescortbayanlar.com canakkaleescortlari.org corumbayanescortlar.com escortcorum.net ardahan.escortlari.xn--6frz82g karabuk.escortlari.xn--6frz82g kars.escortlari.xn--6frz82g kirklareli.escortlari.xn--6frz82g kirsehirescortbayanlarim.xyz ordubayanescortlar.net sivasbayanescort.org zonguldakbayanescort.org

dačice info

křesťansko-demokratický server

hlavní nabídka:

reklama:

Turecko – nejstarší žadatel o vstup do EU

Turecká vlajka - výřez

Již od roku 1962 Turecko žádá Evropskou unii o možnost přístupu do tohoto společenství. Pro různé připomínky je Turecko státem, který dosud nebyl do EU přijat. Proč tomu tak je? Různá oficiální tvrzení jistě zná každý. Já se Vám pokusím nastolit reálné kulturní a myšlenkové rozdíly tohoto státu a zbytku Evropy.

Rád bych Vám přiblížil jedenapůl miliónové městečko zvané Samsun, které leží na břehu Černého moře někde uprostřed Turecka. Záměrně píšu městečko, protože největším městem v Turecku je Istanbul a ten má 18 miliónů obyvatel. Samsun je tedy na turecké poměry pouhým městečkem. Ve městě je přístav pro nákladní lodě, letiště a vlakové nádraží, což z něj dělá poměrně moderní turecké město. A lidé?

Vládnou tu staré tradice a pokrok sem proniká pomaleji, než tomu je v západněji položených městech. Většina místních usedlíků jsou muslimové a z toho vyplývá i jejich konzervativní styl života. Když pominu rozdíly mezi muslimskou vírou a řekněme převážně katolickou vírou v Evropě, jsou tu i rozdíly v praktickém každodenním chování lidí. Reagují jinak na podněty než je zvykem reagovat pro nás Evropany. Ženy tu mají ve společnosti odlišné postavení oproti mužům. Například muž nemusí pracovat na poli. Muži ráno odvezou své ženy na pole a sami tráví dopoledne v kavárnách, kde převážně hrají karty a popíjí čaj. Toto chování jim připadá normální a přirozené. Většina lidí tu ráda poslouchá typickou tureckou muziku, která je plná nářků a zamilovaného smutnění. Když k tomu připočtete nezaměstnanost a ne tolik kvalitní a rozšířenou vzdělanost národa, ani se nemůžete divit, že tu vládnou emoce a rodinná hrdost. Pro Turky je rodina vším! A tady vidím ten největší rozdíl oproti Evropanům! Může se mnou polemizovat hodně lidí, ale fakta vypovídají jasně. I když se v Evropě tváříme, že rodina je základ státu a naší kultury, kvůli možným politickým hlasům a z tzv. moderního myšlení tento postoj klidně prodáme. A ztratili jsme ho již dávno! Důkaz? Stačí se podívat na statistiky rozvodů v Evropě a na Blízkém východě.

Opustím pole kulturního a myšlenkového srovnávání a pokusím se Vám přiblížit i ostatní soukromé postřehy z této země. Pro mě země “nekonečných možností“.

Co mi v Turecku hodně chybí je systém! A to na jakékoliv úrovni. Téměř vůbec tu nefunguje centrálně organizovaná městská hromadná doprava (MHD). Neexistují totiž jízdní řády. Autobusy MHD sice jezdí, ale nikdo neví, kdy a jakou trasou se posléze vydají. Co tu ale funguje dobře, jsou tzv. Dolmuš. Jsou to mikrobusy soukromých přepravců, většinou Ford Transit. Je jich tu mraky a věčně na vás troubí a lákají do vozu. Řidiči stačí říct adresu a už se vezete. Cestující v mikrobusu na sebe pokřikují a podávají si drobné. Řidič za jízdy rozměňuje a do toho elektricky otvírá dveře a ještě stíhá spouštět blikače a troubit. No a cena? Nezáleží, jedete-li jeden či deset kilometrů. Každý platí stejně.

Závěrem svého příspěvku se zmíním o hygieně a vztahu obyvatel Samsunu k životnímu prostředí. Turecký nepořádek je všeobecně známý. Např. odpadky na ulici. U nás je zakázáno v zimě sypat popel na chodník a v Turecku? Není nikterak neobvyklé vidět člověka vyhazujícího popel jen tak na silnici před domem. A popel je vážně to nejmenší možné zlo. Problém je ve výchově obyvatel. Jsou zvyklí nepotřebné věci nevyhazovat do popelnic, ale jednoduše před dům. V dřívější době papírových obalů to ještě bylo únosné, ale dnes? Město plné poletujících plastových obalů nevypadá nikterak líbivě. Faktem je, že se vláda v tomto směru hodně snaží, ale prozatím má tato snaha málo výsledků. Ne často, ale sem tam přece můžete spatřit projíždějící popeláře. Jednou jsem zahlédl i cisternu, která postřikovala ulici desinfekcí. Myslím, že se časem snaha politiků přece jenom vyplatí! Ta snaha totiž sahá dále. Například nízké hypotéční sazby garantované státem v celém Turecku rozpoutaly maratón v podobě nepřeberného množství staveb, a tedy modernějšího a jistě kvalitnějšího bydlení apod.

Jedno pro a druhé proti.

Jako plusový krok turecké vlády vidím zavedení vracení části daní. Vysvětlím. Zboží, které si zakoupíte s 18% zdaněním, můžete na konci roku paragonem prokázat a stát vám vrátí 5%. V praxi to má ten dopad, že jako zákazník si hledíte toho, abyste od obchodníka dostali paragon. Tím odpadá značné množství nelegálního obchodování.

Mínusový krok turecké vlády vidím v zákazu nošení šátků na půdě státních institucí. Když jednou říkám, že jsem demokrat, tak se musím chovat demokraticky! A mezi základní principy demokracie bezesporu patří svoboda a respekt (vyznání, barvy pleti, stylu oblékání apod.) Pokud ženy nosící šátek z mnohaleté tradice a víry si zakládají na zahalování vlasů, pak mi připadá ubohé jim v tom bránit zákony a nařízením. Nevím, jak by mě či Vám připadalo korektní a demokratické nařízení zakazující nošení čepic, šály, ponožek…

Uvědomuji si, že toto téma je na širší debatu a já zde uvádím pouze jeden pohled na situaci nejstaršího žadatele o vstup do EU.

24.03.2006
autor: Eduard Janča komentáře: zobrazit (0)

Provozovatel a autoři souhlasí se zveřejněním textů třetími osobami za podmínky, že bude jako zdroj uveden server www.dacice.info
Server provozuje Lidové sdružení Dačice
Webmaster: C@mus